Hynek Martinec / Kilián Ignác D.

6. 5. – 17. 6. 2018 

Vernisáž 5. 5. 2018 od 17 hodin

Výstava KILIÁN IGNÁC D. v Galerii Dům představí autorskou komponovanou instalaci (fotografie, obraz, objekt) malíře Hynka Martince (nar. 1980) věnovanou baroknímu architektu Kiliánu Ignáci D., který dle určitých indicií podnikl cestu na Island s vizí, zrealizovat zde stavbu barokního chrámu. Mystifikační povaha projektu zkoumá jádro a hranice tzv. diskurzivity, stejně jako způsoby jejího konstruování, vnitřního pohybu a šíření. Broumovský projekt KILIÁN IGNÁC D. volně rozvíjí a doplňuje Martincovu hlavní pražskou výstavu nazvanou Voyage to Iceland, kterou pořádá Národní galerie v Praze ve spolupráci s Galerii Rudolfinum (kurátoři Otto Urban, Petr Nedoma). K výstavě vydává Národní galerie katalog propojující oba projekty. Kurátorem broumovské výstavy je Petr Vaňous.

Malíř Hynek Martinec učinil náhodný objev. A protože cosi objevil, rozšířil své pole působnosti a na čas se stal mimo svou výtvarnou profesi také badatelem. Můžeme tuto situaci nahlédnout ale také opačně. Vlastní malířská praxe dovedla autora Hynka Martince k tomu, aby vědomě překročil svazující rámec média, kterému se věnuje – formát obrazu – a vkročil svou tvorbou do pole, které je konstituováno diskursivně. Učinil tak z toho důvodu, že diskurzivní pole umožňuje vyvázání se z šablony jednoznačného autorství ve prospěch svobodné hry. Anebo se tu nabízí třetí možnost, totiž že „založení diskurzivity“ vnímá jako akt znovuoživení vazeb mezi zapomenutými věcmi a prvky, které jsou jak autorské tak interpretační či přímo zcizené (apropriované). Anebo prostě Hynek Martinec potřeboval na čas jako autor „zmizet“, „vytratit se“, stát se šedou eminencí, zákulisním strůjcem projektu, v němž se jeho autorství rozplývá za diafánní strukturou komponovaných faktů, reálií a hypotéz. Stát se hercem ve vlastním „filmu“, jehož kompars se omezuje na jediného hrdinu – architekta Kiliána Ignáce D., který svým rozhodováním a jednáním, tedy praxí, vytváří scénář, v němž po expozici, kolizi a krizi Vše směřuje k možnému dějinnému rozuzlení. (Z textu kurátora Petra Vaňouse).

Hynek Martinec (nar. 1980 v Machově na Broumovsku) je výrazný představitel současné popisné iluzivní malby žijící v Londýně. V letech 1999-2005 absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění, ateliér klasických malířských technik prof. Zdeňka Berana. Pravidelně vystavuje od r. 1999. Jedny z prvních prezentací proběhly v rámci tzv. Náchodského výtvarného podzimu. Do kontextu světové malby zařadila díla Hynka Martince mimo jiné výstava Beyond Reality/ British Painting Today, kterou připravila Galerie Rudolfinum v Praze v r. 2013 (koncepce Milena Slavická; kurátor Petr Nedoma). Autor je zastupován prestižní londýnskou galerií Parafin. Více o autorovi na jeho oficiálních webových stránkách: http://www.hynekmartinec.com/.

Kurátor výstavy: Petr Vaňous

 

Kilián Ignác D. v Praze a v Broumově

Rozhovor Petra Vaňouse s Hynkem Martincem při příležitosti autorovy výstavy v broumovské GD.

Pocházíte z Machova na Broumovsku, absolvoval jste pražskou Akademii výtvarných umění vPraze a od roku2007žijete vLondýně. Co Vás vedlo ke studiu vPraze a co kpřesídlení do jednoho zcenter současného umění? 

Už od svých 11. let jsem věděl, že se stanu umělcem. Nejprve jsem studoval na střední umělecké škole v Uherském Hradišti a po roce jsem přestoupil na Střední výtvarnou školu Václava Hollara. Praha mi učarovala, najednou se mi otevřel umělecký svět. Poté, od roku 1999, jsem zahájil studium na AVU a v roce 2005 jsem absolvoval s  diplomovou prací na téma nemocnice Motol. Během studií jsem se dostal na dvě zahraniční stáže, a to do Londýna na Middlesex University a do New Yorku na Cooper Union. Už od malička mě bavilo cestovat a po dokončení studia byla ideální možnost zkusit žít mimo ČR. Nejprve jsem se dostal na dva roky do Paříže a poté v roce 2007 jsem se přestěhoval do Londýna díky portrétní soutěži, kterou jsem tehdy vyhrál. To byl také jeden z hlavních impulzů, proč jsem se do Londýna nakonec přestěhoval.

Jak se žije českému umělci vLondýně?

Dobře, každý den chodím do mého Brixtonského ateliéru, kde travím většinu času, večer se setkávám s umělci nebo chodím na vernisáže. Nicméně Londýn je pro umělce všeobecně drahé místo, kde je velká konkurence. Zkrátka je to výzva, která mě vždy lákala.

Zastupuje Vás londýnská galerie Parafin. Jaká je to pro Vás zkušenost?

Pro mě to není zkušenost nová, protože první galerii v  Londýně jsem měl již v roce 2005. Od té doby jsem poznal pár dalších a především jsem nahlédl do chodu uměleckého světa ze širší perspektivy. Parafin je pro mě skvělá volba. Jsem rád, že Ben Tufnell si mě v roce 2013 vybral a nabídl mi spolupráci. Od té doby máme skvělé vztahy. Vím velmi dobře, jak je těžké získat dobrou galerii, měl jsem velké štěstí.

Proč se jmenuje broumovská výstava Kilián Ignác D.?

Výstava je pojmenována po významném architektovi Kiliánu Ignáci Dientzehoferovi, který zanechal velkou tvůrčí stopu právě na Broumovsku. Samotný klášter je toho důkazem i s devíti kostely roztroušenými po okolí. Výstava mapuje jeho údajné pozvání na Island, kde měl postavit barokní katedrálu Magnusson. Nakonec z  celého plánu sejde, ale údajně se dochoval architektonický plán a několik artefaktů, které jsou vystaveny právě v  Galerii Dům.

Souběžně probíhá Vaše větší výstava vpražské Národní galerii pod názvem Voyage To Iceland. Jak tyto projekty souvisejí a v čem se liší?

Výstavy jsou koncipovány tak, aby se navzájem doplňovaly. Pražská část se věnuje spíše obrazům a kresbám, které měly být umístěny v oné katedrále Magnusson. Výstava v Galerii Dům potom mapuje architektonickou část, vizi velkého architekta. Je dobré vidět obě výstavy, protože teprve potom dává celá koncepce zajímavější a komplexnější pohled na baroko a dnešní dobu prizmatem sledovaného tématu.

Co byste řekl ke své „barokní fázi“ tvorby? Jak byste ji obecněji charakterizovat?

Baroko mě začalo fascinovat před několika lety. Vnímal jsem ho spíše jako velký a důležitý směr, ale nikdy jsem nepronikl více do hloubky jeho historické a výrazové konstituce. Proto jsem se ho před několika lety rozhodl více prozkoumat a pokusit se mu více porozumět. Pečlivě jsem studoval známá barokní díla včetně architektury a hudby. Byl to osvěžující zážitek. Obrazy reflektují můj vztah k  barokní době s přesahem do dnešní digitální doby. Myslím si, že by se daly charakterizovat jako neobaroknědigitální díla. Vizualizaci jsem záměrně vytvářel způsobem kolážovité a digitálně manipulované estetiky. Snažím se zbavovat časových hranic a vnímat barokní obraz, jako současné umění.

Proč cílíte vobou projektech zrovna na vztah barokního architekta sIslandem, kde žádné baroko nikdy nebylo?

Když jsem poprvé navštívil Island, překvapilo mě, jak příroda všemu dominuje a lidé se jí musí přirozeně přizpůsobit. Došlo mi, že tam chybí dějiny, které známe z  Evropy. A tak se zrodila idea barokní katedrály Magnusson, navržené barokním architektem Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem, jednoduše, aby sám architekt postavil něco jiného nežli v  Evropě. Myslím si, že by bylo zajímavé, kdyby se příběh opravdu odehrál a katedrálu na Islandu skutečně postavili…

Máte rád mystifikace? Proč?

Myslím si, že mystifikace nás doprovází od nepaměti. Nic není stálé, vše se neustále proměňuje a těká. Proto se snažím odpoutat od pevných faktů a přistupovat k historii svobodně, kreativně, vytvářet si ji podle své vlastní fantazie. Používám ji jako barvy, které nanáším na plátno. Co se stalo včera, už asi nikdo nedokáže zopakovat a vysvětlit, proto jsem v tomto směru ztratil zábrany.

Po letech jste se alespoň na chvíli vrátil do Broumova. Jak se toto prostředí změnilo od Vašeho dětství? 

Broumova jsem si velice užil, krásná architektura a okolní krajina. Byla to radost se vrátit po tolika letech a vytvořit komorní výstavu pro tak okouzlující prostor jako je broumovský klášter. Prostředí kláštera se neskutečně změnilo, diky osvícenému panu Janu Školníkovi a  jeho agentuře. Společně odvedli obrovský kus práce, kdy investovaná energie se nyní vrací. Je nádherné pozorovat, jak se kultura pomalu vrací i do zapomenutého místa. Myslím si, že město čeká pozitivní budoucnost, protože v  dnešní době lidé daleko více cestují a chtějí tímto způsobem poznávat. Broumov potřebuje zlepšit služby, jako jsou dobré restaurace atd. Je to něco, s čím se dá jistě pracovat, a klášter může být již nyní dobrým vzorem pro ostatní.

Jak se Vám líbila spolupráce s Galerií Dům?

Spolupráce byla perfektní, vzhledem k  tomu, že výstavní prostor není příliš velký, tak nekladl velké nároky na instalaci. Podařilo se vystavit dohromady několik poloh, jako je klasický obraz, fotografie, kresba a videoinstalace. Chtěl bych touto cestou poděkovat zejména panu kurátorovi Petru Vaňousovi a Vzdělávacímu kulturnímu centru Broumovsko, za možnost realizace mé výstavy Kilián Ignác D.!

I my děkujeme.

Připravované výstavy

18. 8. 30. 9.

Jiří Sopko / DVEŘE, KOMÍN, MOŘE...
19. 8. – 30. 9. 2018  Vernisáž 18. 8. 2018 od 16 hodin Jiří Sopko (nar. 1942)...
více informací >

GALERIE DŮM
Klášterní zahrada
550 01 Broumov

KONTAKTY
Dana Černotová
dana.cernotova@broumovsko.cz
+420 734 443 161
OTEVÍRACÍ DOBA
Otevřeno denně v době konání výstav
Otevírací doba: 9:00 - 17.00 hodin
Vstupné: Dospělí: 40,- Kč
Studenti, děti do 15 let, senioři od 60 let: 20,- Kč
Studenti výtvarných uměleckých škol: zdarma
FB