Vojtěch Míča

Formátování

Vojtěch Míča se narodil 11. 1. 1966 v Praze. V letech 1980 – 1984 studoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze, obor restaurování a tvarování dřeva. Poté rok pracoval jako kameník na rekonstrukci kolonády v Karlových Varech. V letech 1985 –1992 absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze, obor sochařství (prof. H. Demartini) a monumentální tvorba (prof. A. Veselý). Od roku 1993 působí jako odborný asistent na pražské AVU, nejprve u prof. H. Demartiniho, nyní u prof. J. Zeithammla.

Často studijně pobýval v zahraničí (např. 1990, Perugia; 1991, Curych; 1991, stipendium Daimler – Benz, Karlsruhe; 1995, Artslink Residencies, Clevelend Institut of Art, Ohio; 1998, Sculpture space, Utica NY;1998, Rheinland-Pfalz Stipendien; 2003, Haag; 2004, Cuenca). Pravidelně vystavuje od roku 1989, kdy se účastnil legendárních Konfrontací na Svárově. Mezi důležité projekty, na kterých byl autor zastoupen lze jmenovat např. GERMINATIONS 7. European biennale of jung artists, National centrum for Contemporary art, Grenoble, Francie (1992), INTERNATIONAL 97, Socrates sculpure park, New York (1997), Neplánované spojení, Praha (1999), Sculpture inside, Sydney (2009) nebo Fundamenty & Sedimenty. Vzpoura hraček 2011, Praha (2011). Naposledy se autor účastnil projektu Vítání jara v Galerii GAVU (2012, Praha) a Contemporary Visions IV. v Beers Contemporary (2013, Londýn).

 Autor vytváří objekty na způsob kladených otázek. Ty mohou být komplikované, plné odboček, hypertextových odkazů, nebo naopak krystalicky jasné, ostře hraněné, sumarizující nějakou konkrétní odžitou zkušenost. Čisté tvary jsou lícem rubové stránky chaosu, jako špičky ledovce, které se dočasně vytvarovaly nad hladinou a udivují svou monumentalitou. Typickým materiálem je pro autora beton kombinovaný s jinými materiály a prvky (dřevo, umakart, sádra, kámen). Pohledem Vojtěcha Míči lze nahlížet objekt či sochu jako otevřenou situaci fixovanou v konkrétním materiálu. Ne náhodou znamená v angličtině slovo concrete jak „beton", tak „skutečný, hmatatelný důkaz" či „definitivní plán". Sochy Vojtěcha Míči lze považovat za vědomá „významová spojení" otevírající pro objekt nové kontextuální horizonty, které postupně proměňují i samotné uvažování o soše ve vztahu k prostoru a divákovi. Jakési obousměrné „formátování" otevřené pokaždé jinému ustalování toho, co vnímáme jako sochu a její hranice. Jak píše v katalogovém rozhovoru Vojtěch Míča v souvislosti se svým dílem: „Jakákoli interpretace je správná. Snažím se totiž vyjadřovat přesně."