Vladimír Véla
Černá hodinka
Vladimír Véla (1980)absolvoval v letech 2000 – 2006 pražskou Akademii výtvarných umění (prof. Z. Beran, prof. M. Knížák). V letech 2008 a 2009 se stal finalistou Ceny 333 NG a Skupiny ČEZ pro mladé umění do 33 let. Naposledy jsme se mohli setkat s jeho díly na skupinové výstavě EX v pražském Topičově salonu (společně s O. Malečkem a D. Pešatem, 2011), v brněnské soukromé Galerii OFF Format (2012) nebo v ostravské nezávislé Galerii Dole (2012).
Vladimír Véla se profiluje jako výrazný malíř se specifickým přístupem k obrazu a jeho námětu. Původně student ateliéru klasických malířských technik Zdeňka Berana přestoupil do ateliéru intermediální tvorby Milana Knížáka. K tomuto kroku ho vedlo úsilí vymanit se ze stereotypu naučené iluzivní malby. Hledal výrazové možnosti pro své vnitřní neodbytné vize, způsob, jak spontánně vyjádřit a zaznamenat téma a zároveň nepřestat být jeho nedílnou součástí. Véla na jedné straně radikalizoval formu do ikonických zkratek a symetrických znaků, na straně druhé vytvořil něco jako obrazovou, procesuální performanci reflektující vlastní malířské postupy. Expresivní, dávená forma u Vély dokonale přebírá povahu emocí a niterných výhřezů odkudsi z šedé zóny podvědomí. Živelné formy jsou následně buď ostře kroceny, nebo jemně korigovány a tvarovány. Spodní proudy hlubinné imaginace se vyjevují v kresebných řadách a obrazových souborech, které paralelně tematizují proces vlastního vzniku.
Broumovská výstava je koncentrovaným výběrem autorových obrazů a kreseb z posledních pěti let. Název výstavy Černá hodinka je dvojí metaforou. Jednak označuje momenty tvorby, kdy v procesu hledání naráží umělec na těžké, ač neviditelné překážky, které, pokud chce uspět, musí zdolávat, jednak samotné výsledné obrazy signalizují jakousi podprahovou nejistotu obsaženou v předmětném, materializovaném světě. Temné Vélovy obrazy odhalují sílu lidské emoce, která sama je schopna tvarovat nové představy o světě kolem nás. To je vždy nadějné i nebezpečné zároveň.