Klášterní zahrada 2023 / Luděk Míšek

Luděk Míšek svými pracemi vypovídá o schopnosti syntetického sochařského uvažování o materiálu, objemu, tvaru a prostoru. Racionalitu a řád geometrické formy volí ve významové vzájemnosti se smyslovým účinkem hmoty, s otevřeností nedořečeného detailu, se skladbou tvarů, s procesem „odhmotňování“, s dialogem vedeným s architekturou místa. Za samozřejmé a současně nutné považuje při vytváření práce fyzické i mentální vstupování do prostoru sochy. V současné době často pracuje především s litinou a železem. Jeho sochy mají charakteristické architektonické rysy, tematizují zažití prostoru. V celku díla hrají důležitou roli proporční vztahy jednotlivých částí. Inspirativní je pro Luďka Míška kruh – znamená pohybovou cirkulaci, vymezení prostoru vytvořené sochy. V současné době se mj. zaměřuje na zprostředkování dojmu odpoutávání hmoty od reálné tíže. Pro výstavu Klášterní zahrada 2023 mj. znovu-vytváří velkoformátovou dřevěnou práci Odpočívadlo (původně realizovanou v roce 2011): „Ta věc vznikla v Roškopově do krajiny. Své práce vnímám v rámci celku. Když je vytrhnu, nedá to plnou informaci. Znovu ji potřebuji ‚mít‘ v rámci celku. Pracuji na ní teď ale s jiným pohledem. Fascinuje mě, že je to hmota plná dřeva. Zprostředkuje možnost prožít propojení země a nebe.“ (VM, 2022) 

ROZHOVOR S LUĎKEM MÍŠKEM

O svých plastikách hovoříš převážně jako o „věcech“ – mohl bys vysvětlit důvod?

LM: Toto vnímání jsem přijal někdy v době studia na akademii, nějak jsme to všichni řešili. Jde o věci bez konkrétní užitné funkce, jejich funkce se odehrává převážně ve vizuální a intuitivní rovině.

Jak probíhalo tvé rozhodování o výběru děl do současné broumovské výstavy a o jejich konkrétním rozmístění v klášterní zahradě?

LM: To bylo dáno velikostí a materiálem jednotlivých věcí. I tak jsem se v některých případech pohyboval na hraně – myslím tím velikost věcí vůči prostoru zahrady tak, aby se neztratily, ale posílily celek. Vlastně se celou dobu pohybuji v kruhu, všechny mé věci spolu souvisí. Tím myslím, že úplně nevybočuji v rámci mých témat. Pokud se něčemu věnuješ dlouhodobě, můžeš postupně rozvíjet již nalezené věci. Nejsem zastáncem neustálého hledání nových a nových témat. To může totiž být pohybování se na povrchu struktury. Ale určitě si nemyslím, že je nutné opakovat stále to samé dokola, to by byla samozřejmě nuda.

Co se týká rozmístění soch, byl jsem částečně limitován – váhou jednotlivých věcí, abych neporušil zavlažovací systém zahrady. Z toho jsem vycházel při instalaci, co kde může být. Umístění těžkých věcí – železných a litinových – ovlivnilo zbytek instalace. V jejím celku jsem se snažil podpořit klid, zahradě vlastní, aby jednotlivé hmoty do sebe nenarážely a nepřekážely si navzájem a měly kolem sebe dostatek životního prostoru. Řešil jsem celou kompozici zahrady, jednotlivé práce jsem přemísťoval, aby tvořily společný celek.

Některé z vybraných prací vystavuješ v exteriéru poprvé. Řadu významových momentů tvarů zviditelňuješ prostřednictvím podstavců, architektura plných a prázdných forem v odlišné prostorové situaci ti jistě otevřely další možnosti zviditelnění obsahů.

LM: Podstavce jsou pro mne určitě důležité, a to ve smyslu jejich rovinnosti, velikosti a vymezení svébytného prostoru pro danou práci. Jde o oddělení našeho životního prostoru od životního prostoru sochy-věci, kam vstupujeme pouze mentálně. Též potřebuji eliminovat problém různorodého podloží, na které věc umístím. Kromě toho, dost často se důležité momenty odehrávají již od samé základny práce, a to by se mohlo vytratit, schovat.

Dřevěný objekt Odpočívadlo umožňuje „prožití propojení země a nebe“ (LM, 2022), tento význam je ale skrze přítomnost vertikál a horizontál silně patrný v celém vystaveném souboru. Jde o tvé obecnější téma?

LM: U Odpočívadla mi šlo převážně o vnímání velkého bloku dřeva. Dřevo je dle mého výborné v tom, že dobře přijímá energii a ta je následně dobře čitelná pro diváka. Původně jsem tento objekt vytvořil s myšlenkou umístit ho do krajiny někde u lesa, na louku, kde by sis na něj mohla sednou, lehnout. Je fajn vnímat dřevo nasáté sluncem, i když třeba už někde hnije. Mám rád staré venkovní stoly, lavice právě proto, že se tam spojují přírodní živly. To byl ve větší míře smysl tohoto objektu.

Domníváš se, že vnímání prostorových uměleckých děl podporuje v člověku citlivost vůči prostředí obecně?

LM: Myslím, že se to může tím podpořit. Každý máme v životě danou citlivost na jiné úrovni, což je vstup. Druhá věc je, jak moc chceme věnovat naši energii tomu, abychom tento vstup rozvíjeli. Možná ani nejde o chtění, ale o potřebu. Rozhodně si myslím, že umění je tu právě od toho, aby pomáhalo citlivost rozvíjet. Je to jeden z jeho přínosů, pro který ho lidé vyhledávají. Nevím, čím jiným by se to dalo nahradit.

Považuješ prostor broumovské klášterní zahrady jako podnětný vzhledem k možnosti umístění svých prací?

Musím říci, že tato zahrada je velmi příznivá k instalaci soch, a to díky své velkorysosti. Je pro mne dobré vidět moje věci v tomto prostoru vzhledem k jejich měřítku – určitě mě to donutilo o věcech přemýšlet v dalších rovinách.

Rozhovor s Luďkem Míškem vedla Iva Mladičová, červenec 2023