Eliáš Dolejší / Čekání

Vernisáž: 03. 07. 2021 od 16:00
Termín výstavy: 04. 07. – 29. 08. 2021 od 10:00 do 17:00
Klášter Broumov / Galerie Dům

Eliáš Dolejší (nar. 1982) Zatímco v raných sochařských objektech Eliáše Dolejšího byl více patrný zájem o vztah vnitřního a vnějšího prostoru, o plasticitu tvaru a jeho transformovatelnost, o hranici organické a technicistní formy, postupně expresivněji vystupovalo téma vědomí pomíjivosti. Úzce souvisí s dlouhodobým zájmem autora o výtvarné zprostředkování průniku rozmanitosti duchovních systémů, nalézání univerzální podstaty. Eliáš Dolejší zdůrazňuje specifičnost lidského bytí oproti principům přírodních říší. Pro prostor Galerie Dům vytvoří site specific instalaci.

Autor studoval v letech 2003–2004 na Fakultě umění Ostravské univerzity (ateliér M. Kotrby) a v letech 2007–2013 Akademii výtvarných umění v Praze (Ateliér sochařství II, J. Zeithamml; roku 2009 uskutečnil stáž v ateliéru hostujícího umělce J. Merty, 2009). Samostatné výstavy: Drobná práce (s V. Míčou), Galerie Jelení, Praha, 2011; Zrcadlení, Nau Gallery, Praha, 2015; Vnitřní horizont, Výklady AXA, Praha, 2015; Napřed uhořet (s I. Pinkavou), Galerie výtvarných umění, Ostrava, 2018. Účast na společných výstavách: Vítání jara, Galerie AVU, Praha, 2012; Místo sochy, kostele sv. Vavřince, Klatovy, 2015; Sochy v zahradě, Kroměříž, 2015; Dolejší – Kaplan – Míča – Spirova – Velická, zámek Klenová, 2018; Artikl – Sedm let s uměním, GASK, Kutná Hora, 2020; Morfologie, Kabinet T., Zlín, 2020; Re_Form / Sonda do současného českého sochařství, Trafo Gallery, Praha, 2020; aj.

Kurátorka výstavy: Iva Mladičová

Rozhovor Ivy Maldičové s Eliášem Dolejším

Svou výstavu v Galerii Dům jsi nazval „Čekání“. Její ústřední instalace má site-specific charakter, mohl bys nastínit její základní ideu?

Základní ideou instalace byla snaha o vytvoření divácké zkušenosti, jež se přibližuje zkušenosti zakoušení posvátného. Pro vnitřek galerie jsem vytvořil simulaci sakrálního prostoru. Uvnitř jsem nainstaloval nebesky modré „Satelity“ a světelné boxy nazvané „Zatmění“. Vycházel jsem z obráceného pohledu na planetu Zemi, jejíž obal je na mnoha místech tvořen vesmírnými satelity. Hranice posvátného je zde ztělesněna hranicí mikrosvěta nově vytvořeného prostoru. Alegorií tohoto prostoru je zakoušení šíře při vstupu do klasických sakrálních staveb – kostela s katedrální dispozicí, katedrály…

Jakou roli v tvém uvažování o instalaci sehrál samotný broumovský klášterní kostel?

Žádnou, ale sakrální místa mě dlouhodobě přitahují.

Práce vytváříš velmi často z materiálů, které již dosloužily ve své původní funkci. Nevstupují jejich konkrétní bývalé významy do samotného obsahu tvých prací?

Určitě ano. Práce s materiálem má pro mě ontologický charakter. Vnímám jednak materiál samotný, jeho původní význam a proces s ním spojený. Nové dílo je charakteristické změnou významu materiálu, novou vlastností zároveň symbolickým odkazem k původnímu použití věci o sobě. Jako příklad mohu uvést soubor objektů nazvaných „Lapače snů“. Jsou vyrobeny ze spálených lampiónů štěstí. Jde o novou materiální cestu, jíž předcházelo vyhoření, ale částečně se stihla zachytit v myšlence – ideji štěstí přetaveného do zbytku snu.

V objektu „Nahý člověk“ instalovaném v klášterní zahradě pracuješ s metaforou dočasnosti hmotné reality – jde o reálnou dřevěnou skříň, která se pomalu rozpadá, přičemž zevnitř jsi ji cele pokryl zlatou a stříbrnou kovovou fólií základními geometrickými obrazci. S jakými významy zacházíš v použitých polaritních formách?

V objektu „Nahý člověk“ nacházím hlavní význam v proměně. Dílo se nesnažím chápat pouze umělecky, nýbrž v již výše zmíněném procesu. V tomto případě postupuji od vyjádření člověka k abstrahování, tedy k účinku působení z hlediska společenského. Dalo by se říci, že se snažím předjímat lidský vývoj skrze intimitu.

Zmiňuješ opakovaně téma proměny vnitřního lidského prostoru, přitom v pracích evidentně akcentuješ nadčasové hodnoty. Zajímá tě možnost umělecky postihnout dynamiku jejich vztahu?

To je zajímavá reflexe, ale záměr to nebyl.

Proč obecně nepracuješ s figurální formou?

V mé tvorbě došlo postupem času k abstrahování zcela přirozeně. Z formálního hlediska již nepovažuji figuru za nosný prvek vyjádření, soustředím se spíše na myšlenku či ideu. Považuji svůj vizuální směr za symbolicky výřečnější. Vzhledem k tomu, že netvořím čistě radikální vizuální abstrakci, čas od času stejně zjistím, že část figury vyplyne z díla samovolně jako v případě „Nahého člověka“.

Rozhovor s Eliášem Dolejším vedla Iva Mladičová, 2021